Nad èím jste pøemýlel v poslední dobì?
O vem moném, a jak mi profese velí, èasto i o nemoném. Poslední dva roky jsem se asi nejvíc zabýval Vojnièovým rukopisem, ten mì naprosto pohltil. To je záhadná kniha psaná doposud nerozlutitelným písmem s podivnými ilustracemi. Jsou tam desítky rostlin, ádnou z nich vak nelze identifikovat. Je tam zobrazena mlhovina Andromedy, ovem z jiné strany, ne ji mùeme vidìt my, ale té plno nahých en v blízkosti jakýchsi pøístrojù. Je to opravdu jedna z tìch pièkových záhad, které mì nejvíc fascinují.
Proè?
Protoe patøí k tìm, které lze mìøit, váit, zkoumat ze vech stran a stejnì nevíte, co si o ní máte myslet. Do tohoto rukopisu je moné nahlédnout na internetu, protoe je naskenovaný adostupný v elektronické podobì, mùete v nìm pátrat, bádat, lutit. V kníce Nedobytná ifra jsem vyslovil hypotézu, kdo je autorem a co to vechno znamená. Øeení je spojené s nejranìjí historií Prahy, ale vyaduje hodnì odvahy ho pøijmout.
Kolem èeho se toèí vae práce momentálnì?
Snaím se objasnit záhadné malby v kostele svatého Jana Køtitele v Jindøichovì Hradci. Stavba je uvnitø celá pokrytá øadou obrazcù a fresek, pøedstavují zvlátní body, pøímky, vlnovky. Myslím si, e èást z toho se dá rozumnì vysvìtlit, ale pak tam jsou obrazy, u nich to u øíci nemùeme. Podle mého soudu je tam ukryté víc, ne vùbec tuíme.
Co tam je, napøíklad?
Jsou tam malby, které do kostela vùbec nepatøí. Tøeba nahá ena, která má òadra na zádech, a dalí lidské i zvíøecí kreatury, pøipomínající spí støedovìký bestiáø ne køesanský kostel. Nevíme, kdo ani kdy to vytvoøil, anikdodílo zase zakryl vápnem. Malby toti byly objeveny teprve na sklonku devatenáctého století. Víc zatím nemohu prozradit.
Dìjiny byly jiné, ne jak je známe
Jak záhady hledáte? Nìkdo zavolá, e je nìkde nìco divného?
Mám nìkolik zpùsobù, èasto záleí pøípad od pøípadu. Ètu velmi staré cestopisy, archeologické èasopisy, noviny, sleduji zprávy a u mám i vytipovaná místa, o nich pøedem vím, e jsou nìèím tajemná, a prostì tam jedu.
A na místì dìláte pøesnì co?
Snaím se co nejpodrobnìji daný objekt zdokumentovat, a u jde o svatyni, sochu, rytinu nebo archeologický nález. Pokud je to na odlehlém místì, snaím se vyzpovídat domorodce, sepisuji legendy. V civilizaci mluvím s pracovníky muzeí nebo s archeology. Pátrám po tom, co oni nechávají stranou. Tøeba archeologické roèenky jsou plné poznámek pod èarou, které nikdo nevysvìtlil. Tyto informace logicky nezapadají do zkoumané doby, jak si ji pøedstavují historikové, a proto jsou napsány malým písmem pod textem. Nebo se zabývám pøedmìty v muzeu, které nikdo nevysvìtil, po celém svìtì jich je nespoèet.
Podle vás jsou tedy dìjiny trochu jiné, ne je známe?
Jsou urèitì jiné. Neøíkám, e v kadém ohledu, ale v nìkterých smìrech bezesporu. Pro mì je naprosto nepochopitelné, e vìdeètí pracovníci nejsou schopni pøijmout nové poznatky, které navíc objevili oni sami. Místo toho na nì upozoròují záhadologové.
Co máte na mysli?
Uvedu klasický pøíklad. Ve vech uèebnicích se doètete, e hlavní trojice pyramid v Gíze a sfinga jsou staré zhruba ètyøi a pùl tisíce let. Ameriètí geologové vak s naprostou jistotou zjistili, e je tìlo sfingy pokozené dlouhotrvajícími deti. V tìchto místech vak naposledy prelo pøed devíti tisíci lety. Nechejme nìjakou èasovou toleranci, ale sfinga a zøejmì i pyramidy tam rozhodnì stojí daleko déle, ne se píe v knihách.
Pokud to je pravda, proè ty knihy nìkdo nepøepíe?
Neumíme pøijmout nové poznatky. Celkovì mi pøipadá, e jsme v tomto smìru velice nepruní. Øada vìcí, které se ve kole uèíme, jsou vlastnì pouhou dohodou vìtiny, jak to asi vlastnì bylo. Asi nemáme vùli mìnit zaité vìci.
Obøí had? Nikdo jeho existenci nevyvrátil
Prý jste se jako vùbec první vydal po stopách sachamamy, gigantického hadovitého zvíøete z peruánské dungle.
To je pravda, jel jsem tenkrát do Peru zkoumat archeologické nálezy a tìsnì pøed mým odletem vyla v Reuters zpráva. est set lidí to zvíøe údajnì slyelo a pár rybáøù i vidìlo. S nimi jsem udìlal rozhovory a stopu nafilmoval. Vznikl z toho dokument, který bìel na Èeské televizi. Domorodci popisovali, e to zvíøe znají z legend, a stopa, kterou za sebou to nìco nechalo, skuteènì naznaèuje, e se místem nìco plazilo.
Vy sám si opravdu myslíte, e tam nìco takového ije?
Pokud máme nìkde hledat neznámá zvíøata, tak to asi nebude jezero Loch Ness, ale tøeba právì Amazonie. Vìdci objeví kadoroènì nové druhy zvíøat, vìtinou ovem meních. Musím pøiznat, e sachamama je popisována jako gigantické monstrum a je otázkou, kolik kusù by bylo zapotøebí k udrení populace. Na druhé stranì jsou na hranicích mezi Peru a Brazílii stále nepopsaná místa. Podobné zvíøe navíc zobrazují i jiné civilizace, a u v Peru, nebo tøeba v Malajsii. Pøímý dùkaz existence sachamamy nemám, ale zároveò nemùu vyvrátit, e nìco takového nìkde neije.
Arnot Vaíèek
Jeho svìtem jsou nerozlutitelné archeologické nálezy, nevysvìtlitelné úkazy, staré amanistické rituály a legendy. Nejakènìjí èeský záhadolog Arnot Vaíèek, který procestoval víc ne osmdesát zemí svìta, nespí klidnì. Neustále pátrá po tom, co odborní vìdeètí pracovníci pøehlédli omylem nebo, jak vìøí, cílenì. Tvrdí, e ná svìt není tak obyèejný, jak se na první pohled zdá. O výsledcích svého bádání informuje vknihách, televizních a filmových poøadech. Veøejnosti se nejvíce vtiskl do pamìti pøedlohou pro televizní seriál Stráce duí. Narodil se vroce 1953, je enatý a má dvì dìti. Pokud není zrovna na cestách, ije vOstravì.
Nehraje ve vytváøení záhad velkou roli lidská fantazie?
Kdyby nebylo pøedstav, lidé by nikdy nevytvoøili ádné vynálezy. Fantazie je hlavním motorem, který nás ene. U Einstein øíkal, e ten, kdo je bez fantazie, je v podstatì mrtvý. Nìkdy fantazie asi urèitì mùe ovlivnit lidské pøedstavy, ale rozhodnì ne vdy. Pøedstavivost pøichází na scénu v okamiku, kdy si nedokáeme vyloit to, co vidíme nebo k èemu daný pøedmìt slouil.
Bojíte se nìkdy toho, co byste mohl objevit?
To asi ne. To, jak je nová informace okující, je navíc èasto jen otázkou víry a dosavadní zkuenosti. Mì mùe nìco opravdu zasáhnout, ale pro jiné to bude hloupost. To, co Evropan povauje za nemoné a vyloený zázrak, je pro amana vední chléb.
Chybí nám tajemství
Co vás vlastnì pøivedlo k téhle záhadné brani?
Rád jsem si o záhadách èetl a v dobì, kdy jsem zaèínal, skoro ádné takové kníky neexistovaly. S trochou nadsázky øíkám, e jsem si jich pár musel napsat.
Jak vypadá ivot záhadologa?
Na první pohled ponìkud nudnì. Vìtinu èasu sedím u poèítaèe a sestavuji støípky do mozaiky. Kdy mám monost, cestuji a bádám v terénu.
Jste spíe skeptik, nebo nadený hledaè tajemství?
Èím jsem starí, tím jsem víc skeptický. Vdy se nejprve snaím najít rozumné vysvìtlení, pokud to lze. Musím ale pøipustit, e ivot je podivný a na svìtì je spousta otazníkù. A tak obèas nìjaké fascinující záhadì s nadením propadnu.
Je v dnení dobì stále co objevovat?
Urèitì a je toho dost. Rozvoj poznání, nové vìdecké metody a pøístroje nám mohou pomoci odhalit daleko víc záhad. Bohuel vak na plno objevù chybí peníze, to je velká koda.
Pøipadá mi, e záhady jsou docela dobrý byznys.
Jak pro koho. Psaním o záhadách a natáèením dokumentù se i v celoevropském mìøítku uiví jen pár lidí. A ten nejvìtí boom je navíc u pryè. Za minulého reimu se u nás o takových vìcech vùbec nepsalo, a proto je logické, e lidé mìli po této tématice hlad. Je to dáno také tím, e ijeme v pøísnì technické spoleènosti. Ve je zautomatizované, ale nae podvìdomí prahne po vìcech, které by nás spojovaly s vesmírem, s duchovním svìtem. Nae ateistická spoleènost cítí, e by to chtìlo jetì nìco jiného a e nám chybí rituály.
Vám se posun k modernímu stylu ivota moc nezamlouvá?
Samozøejmì e nechci bydlet v jeskyni a komunikovat tamtamy nebo kouøovými signály. Rád vyuívám vechno, co nám doba pøinesla. Jen mi pøijde koda, e jsme se mnoha vìcem vzdálili. Z naeho kadodenního ivota je cítit, e to tajemno, øeknìme rituál, potøebujeme. Vìøíme, e nám oblíbená koile pøinesla tìstí, nosíme talismany. Generace, která by byla od tìchto "praktik" odtrená, se nenarodila. Máme to v genech a je to pøirozené.
ene mì "proè"
Jak moc je záhadná Èeská republika?
Podle mì patøíme mezi nejtajemnìjí místa planety. Na to, jak jsme malá zemì, máme hodnì historických záhad. Souvisí s námi v podstatì i ty nejvìtí svìtové záhady. Vojnièùv rukopis byl majetkem Rudolfa II. U nás vznikl i nejvìtí rukopis na svìtì Ïáblova bible. Jsem pøesvìdèený, e i v naich dìjinách najdeme okamiky, jim nerozumíme. Tajemstvím je obestøená i spousta historických staveb.
Jaké tøeba?
Pøíkladem mùe být kaple Nanebevzetí Panny Marie na Veveøí. Má velice zvlátní výzdobu, pøítomnost kryptogramù naznaèuje roli templáøù a otevírá otázku moného pokladu. Dále vì hradu Zvíkov Markomanka: je pokrytá znaky, které se podobají souhvìzdím. A mimochodem, podobné symboly se naly ve Francii na dvanáct tisíc let staré keramice.
Co povaujete za nejvìtí svìtovou kuriozitu?
Asi výtvory, jejich pùvod ani smysl uití neznáme. Sem samozøejmì øadím tøeba planinu Nazca. Fascinují mì nejen ty známé gigantické obrazce, ale pøedevím tisíce kilometrù dokonale rovných linii, které se táhnou pøes hory a doly. Stejnì odolný proti jakémukoliv výkladu je i nález za vesnici Humay. Jakoby obøím sázecím kolíkem jsou zde vyraeny dùlky o hloubce jednoho metru. Jsou seøazeny po osmi ve ètyøiadvacet metrù iroké øadì. Pás tìchto podivných dìr "putuje" desítky kilometrù daleko. Kdo a proè si s tím dal takovou práci? A pak také sochy na Velikonoèním ostrovì, jejich smysl nechápeme. Èlovìk je od pøírody líný tvor a nedìlá nic jen tak, vdy má nìjaký dùvod.
Ono "proè" je vaím hnacím motorem?
Ano a mìlo by být pro kadého, koho nìco zajímá. Dùleité je pouívat selský rozum. Pak si kladu nejzákladnìjí otázky a na nì hledám odpovìdi.
Kromì øeknìme, klasických záhad, vás zajímají i amanistické rituály.
K nim jsem se dostal trochu pozdìji, a kdy jsem zaèal cestovat. Mám rád etnografii a k ní amanské rituály patøí.
Pamatujte si na nìjaký opravdu bizarní rituál?
Vidìl jsem takové, které by pro nás byly asi hodnì nepøíjemné. Antanosyové na Madagaskaru slaví svátek mrtvýchfamadihana, kdy vykopou nebotíka, donesou ho domù a celý den se k nìmu chovají jako k ivému. Yanomamiové pijí èarovný nápoj s "lidským" popelem. Zvlátní pohøební rituály jsem natáèel i u Torajovù z ostrova Celebes. Po smrti nechává rodina nebotíka leet v posteli v domì, kde il. S mrtvolou spí v místnosti vichni pøíbuzní, trvá to rok i dva. Za tu dobu rodina shromaïuje peníze na pohøeb. Popisuji to v kníce Utajený svìt, která vyjde letos na podzim.
V co vìøíte?
Vìøím v prozøetelnost.
Co je pro vás nerozlutitelným tajemstvím?
eny. Mùete je objevovat celý ivot a stejnì nevíte, na èem jste.
Hodnì cestujete, kam se chystáte v nejblií dobì?
Jsem trochu povìrèivý, proto o tom nechci moc mluvit. Prozradím jen, e to bude do Asie a pak do Jiní Ameriky.